Tipy a triky Mapy Fotogalerie Panoramata

 Napříč Slovenskem na Ukrajinu 2007 - Košice

Pátek byl posledním dnem naší slovenské cesty. Původně jsme ještě chtěli strávit víkend ve Slovenském ráji, ale protože u našich východních sousedů (a nejen u nich) panovala opravdu pekelná vedra, rozhodli jsme se raději pro přímý návrat. Téměř 700km dlouhou zpáteční cestu jsme si ale přesto zpříjemnili několika zastávkami.
Nejdříve jsme se rozloučili se sympatickými Michalovcemi a přes Slanské vrchy jsme zamířili do Košic. Centrum města bylo docela dobře značené, tedy až do chvíle než jsme se k němu skutečně přiblížili, a tak jsme poměrně brzy zaparkovali v Mojmírově ulici hned vedle Hlavního náměstí.

kaple sv.Michaladóm sv.Alžběty

Jak jsem se již během cesty zmínil, Košice jsou s 242 000 obyvateli druhým největším slovenským městem a přirozenou metropolí východního Slovenska. První zmínka se datuje do roku 1230, již v roce 1342 získaly privilegia svobodného královského města a v roce 1369 byly prvním evropským městem s erbem. Díky tomuto postavení vzkvétala ve městě řemesla, obchod i umění. V roce 1657 byla založena jezuitská univerzita se třemi fakultami, v té době nejvýchodnější univerzita v Evropě. V 18.století nastal v důsledku stavovských povstání a ochromení obchodu tureckými výboji úpadek. Město ztratilo svůj význam a do 19.století vstoupily Košice jako malé venkovské město se 6000 obyvateli. Zlom nastal o necelé půl století později, kdy ve městě začaly vyrůstat první továrny. V roce1856 byl zaveden telegraf a 5.července 1860 dorazil do Košic i první vlak. O deset let později se už železnice rozbíhala celkem do třech směrů. Košice se staly moderním průmyslovým městem a dnes se na jejich okraji nachází největší průmyslový podnik Slovenska - Východoslovenské železárny.

košický erb průčelí dómu sv.Alžběty

Vzhledem k porci kilometrů, které jsme ještě měli před sebou, nebylo opravdu času nazbyt, a tak jsem spěšně vyrazil na zběžnou prohlídku historického centra. Srdcem města je Hlavní ulice, která se po několika desítkách metrů rozšiřuje a volně přechází v Hlavní náměstí, které tak získává podivný vřetenovitý tvar. Uprostřed náměstí stojí několik důležitých staveb, kterým nepřehlédnutelně vévodí majestátní dóm sv.Alžběty. Ještě než jsem došel k samotnému dómu, zastavil jsem se v parku na konci hlavní ulice, kde je k vidění výše zmiňovaný městský erb z roku 1369. O několik desítek metrů dál park končí u pěkné gotické kaple sv.Michala, která pochází pravděpodobně ze 14.století, a která stojí v těsném sousedství dómu, jehož stavba byla zahájena okolo roku 1378 na místě původního farského kostela, který byl také zasvěcen sv.Alžbětě, a který vyhořel. Stavba gotické katedrály trvala více než sto let a výstavbou presbytéria ji až v roce 1508 završil Mikuláš Krompholz z Nisy. Dóm má podobu pětilodního chrámu v rozměrech, které jsou pro tuto oblast skutečně ohromující.
Čím je kaple sv.Michala pro dóm při pohledu z jihu, tím je Urbanova věž na severu. Věž vznikla přestavbou původní gotické stavby z přelomu 14.a 15.století. V roce1628 ji dokončil prešovský stavitel Martin Lindtner. V porovnání s dómem působí čtyřpatrová věž skutečně nenápadně.

Urbanova věž fontána a průčelí Státního divadla

Hned za Urbanovou věží začíná další malý parčík, ve kterém se nachází nově zrekonstruovaná fontána a za ní dotváří malebnou kulisu průčelí budovy Státního divadla z roku 1899. Za divadlem se přede mnou otevřela poslední část Hlavního náměstí. Záhony květin doplněné stylovými lucerničkami a zakončené 14m vysokým Morovým sloupem - dílem stavitelů Tornyossiho a Grimminga z roku 1723. Místo dnes vypadá velice idylicky, ale kdysi tu bývalo popraviště. Samotný sloup je nejkrásnější gotickou sochařskou památkou ve městě. Kamenný podstavec s plastikami Jozefa, Sebastiána a Ladislava obklopuje plot s dalšími pěti sochami na kamenných pilířích. Na vrcholu sloupu se nachází plastika Panny Marie. V letech 1996-1998 prošla památka rekonstrukcí a kromě čtyř soch na oplocení bylo vše nahrazeno odlévanými kamennými kopiemi.

Hlavní náměstíMorový sloup

Za Morovým sloupem se náměstí opět zužuje a volně přechází v Hlavní třídu. Moje prohlídka tady končila a tak nezbývalo něž se vrátit k autu, abychom mohli pokračovat v dlouhé cestě. Díky dobrému značení jsme brzy najeli na dálnici směrem do Prešova a odtud jsme po stejné trase jako v úterý pokračovali přes Levoču a Poprad až do podhůří Vysokých Tater zahalených do mlhavého oparu. Krátce jsme se zastavili ve Štrbě, kde si Radka nakoupila nějaké sýry, a potom jsme už opět najeli na dálnici, která nás zavedla až do Ružomberoku.




Bratislava
Senec

Trenčín
vodopád Skok
Lomnica, Hrebienok
Poprdske pleso
Pribylina
Levoča
Spišský hrad
Zeplínská Šírava
Košice
Vlkolínec

Nitra

Užhorog


© 2007 Pavel Juračka Aktualizace: 16.11.2007 HOMPAGE:http://www.pavelj.cz/

e-mail

Odkazy

další stránka