Tipy a triky Mapy Fotogalerie Panoramata

 Napříč Slovenskem na Ukrajinu 2007 - Senec

Na konci května jsme se opět vydali na Slovensko, tentokrát do Sence, který leží v Bratislavském kraji asi 25km severovýchodně od hlavního města. Nejstarší zmínka o tomto sympatickém městě byla nalezena v listině hraběte Rolanda z 25.listopadu 1252. V roce 1480 získal Senec (v té době ovšem nazývaný Zemch, Szempc nebo Wartberg) privilegium městečka včetně práva používat erb. Ovšem až v 18.století se město stalo důležitým hospodářským centrem, čehož důkazem byl tzv.Senecký třicátek, neboli poplatek za převážené a překládané zboží. Král Karel III. navíc městu s dobrým komunikačním spojením udělil právo konání trhů. S rozvojem trhů souvisel také vzestup seneckých cechů, o nichž najdeme první zmínku již v roce 1599. Největším z nich byl cech hrnčířů založený v roce 1745. Rozvoji města přispěla také železnice Bratislava-Senec-Galanta uvedená do provozu v roce 1850. Štěrk na stavbu této železnice začala v roce 1845 dolovat uherská železniční správa nedaleko Sence. Intenzivní bagrování nejdříve probíhalo na pěti místech, ale ta se nakonec díky objemu výkopových prací sloučila do jednoho celku o rozloze 116 hektarů. Vzniklo tak velké jezero s maximální hloubkou 12m, kterému město vděčí za svoji současnou pověst významného letního turistického centra. Jezero bylo zpočátku nazýváno pragmaticky "Bager", od roku 1960 se ujalo nové označení " Slnečné jazerá".

Slunečné jezero Mírové náměstí v Senci

My jsme do Sence vyrazili po slovenské dálnici D2. V Bratislavě jsme tentokrát nějak nesprávně odbočili a nepodařilo se nám správně najet na nedobudovaný průtah městem. Ocitli jsme se tak v dopravní zácpě někde na Trnávce, ale naštěstí se nám brzy podařilo najet na dálnici D1 směrem na Trnavu, ze které jsme asi po dvaceti kilometrech odbočili do Sence.
Nejdříve bylo třeba najít areál "Slnečných jazer". Ta jsou sice celkem dobře značená, ale ve městě zrovna probíhaly nějaké rekonstrukce silnic, takže jsme na příjezdu museli trochu improvizovat. Šipka ukazující k jezeru totiž zároveň ukazovala do zákazu vjezdu. Vtipné...
Areál jezer jsme nakonec našli vedeni spíše intuicí než nějakým značením. Úzká asfaltka nás skrze bránu zavedla až na promenádu, kterou od travnatých pláží oddělovaly pouze jednotlivé penziony, restaurace a ubytovny. Na druhé straně promenády dotvářela příjemné prostředí rozlehlá travnatá plocha s několika desítkami stromů. Dost mi to připomínalo Itálii, jen tady na přelomu května a června bylo zatím tak nějak méně živo.
Ubytování jsme si zamluvili přes internet v penzionu Labuť, který stojí zhruba uprostřed promenády. V recepci vše proběhlo bez problémů a po krátkém odpočinku jsme se mohli vydat na prohlídku do nedalekého centra. Parkování v Senci kupodivu nebyl žádný problém a tak jsme mohli auto zanechat v těsné blízkosti Mírového náměstí.
Naše první kroky vedly nejdříve do restaurace v Lichnerově ulici, kde jsme se pořádně na prohlídku města posilnili. Po večeří jsme si hned za rohem prohlédli synagogu z roku 1825, která připomíná početnou židovskou komunitu, která v Senci žila před druhou světovou válkou. V roce 1930 dokonce židovské obyvatelstvo tvořilo celou čtvrtinu z celkového počtu obyvatel města. Synagoga, která byla v secesním stylu zrenovovaná v roce 1904, zůstala po válce opuštěná a postupně zchátrala. V současné době se Židovská obec snaží najít nájemce, který by celý objekt zrekonstruoval.

synagoga Turecký dům

Hned naproti synagoze stojí nevelký pranýř neboli kamenný sloup hanby. V roce 1552 ho dal na náměstí postavit zemský pán Andrej Batori. Provinilci tu byli vystavováni k veřejné potupě, kterou občas umocnila i nějaká ta rána bičem. Pranýř dosloužil v roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství.
Hned za pranýřem stojí morový sloup z roku 1747 s pěknou plastikou Panny Marie. Kousek za sloupem trůní v zadumané poloze nad knihou kamenná socha seneckého rodáka Szenci Molnára Alberta, uherského filozofa a reformátora. Zatímco nás zaujala poměrně zdařile vyvedená plastika, Chlesinku zaujal především okolní pečlivě udržovaný trávník a svůj nároz na velkého uherského filozofa vyjádřila po svém.
Za sochou na konci náměstí už mezi stromy vykukuje věžička kostela sv.Mikuláše, který je dominantou celého města. Původně ranně gotická stavba byla vybudována na místě původního dřevěného kostelíku ve 14.století. Během dalších staletí kostel postupně procházel stavebními úpravami a jeho dnešní barokní podoba pochází z 18.století.
Poslední pamětihodností, kterou jsme si na Mírovém náměstí prohlédli, byl Turecký dům, který původně sloužil jako renesanční kostelík, a který nechal v letech 1556 - 1560 postavit bratislavský župan Krištof Baťán. Do roku 1757 se v něm konala zasedání bratislavské župy, posléze sloužil úředním účelům. V roce 1994 byla dokončena nákladná rekonstrukce a v domě dnes funguje stylová restaurace. Škoda, že jsme už byli po jídle, menu za 69sk by bylo určitě lákavé :-)

morový sloup Szenci Molnár Albert

Z centra jsme se přesunuli zpátky k Slnečnému jezeru. Den pomalu končil a my jsme jen litovali, že není pokročilejší roční doba, která by byla vhodnější ke koupání. Druhý den nás čekala Celostátní výstava psů a odpolední návrat domů s krátkou zastávkou v hotelu Myslivna, který stojí na okraji Brna v krásném přírodním prostředí městského lesoparku s úžasným výhledem na moravskou metropoli. Musím říci, že to byl skutečně povedený výlet, který nás celkově navnadil na naši pozdější osmidenní výpravu na Slovensko.




Bratislava
Senec

Trenčín
vodopád Skok
Lomnica, Hrebienok
Poprdske pleso
Pribylina
Levoča
Spišský hrad
Zeplínská Šírava
Košice
Vlkolínec

Nitra

Užhorog



© 2007 Pavel Juračka Aktualizace: 21.11.2007 HOMPAGE:http://www.pavelj.cz/

e-mail

Odkazy

další stránka