Tipy a triky Mapy Fotogalerie Panoramata

 Napříč Slovenskem na Ukrajinu 2007 - vodopád Skok

Ráno po snídani jsme sbalili vše potřebné do hor - vodu, sušenky, bundy, foťák - a vyrazili jsme horskou silnicí s několika serpentinami na Štrbské pleso. Několikrát jsme minuli zubačku, jejíž 4753m dlouhá trať začíná dole ve Štrbě a po zdolání 455 výškových metrů končí právě na Štrbském plese.
Brzy se před námi objevila rozlehlá fialová mýtina - následek ničivé vichřice, která se tudy prohnala 19.listopadu 2004. Uprostřed polomů jako zázrakem přežila Šašinková chata. Je to opravdu neuvěřitelný pohled. Tady všude býval hustý les a dnes jsou tu jen stovky pařezů zarůstající fialovým plevelem.

polomyŠtrbské pleso

Po několika minutách příkrého stoupání jsme najeli na Cestu slobody - jakousi tatranskou magistrálu spojující všechna důležitá horská střediska od Štrbského plesa přes Smokovce až po Tatranskou Lomnici a Matliare. Dlouho jsme po ní ale nejeli, protože hned vzápětí jsme odbočili do nejvýše položené slovenské osady - Štrbského plesa, která leží v nadmořské výšce 1347m. Původní turistické centrum tu bylo založeno už v roce 1872, postupně zde přibývaly léčebné domy a také sportovní zařízení. Atraktivní středisko na břehu druhého největšího jezera na slovenské straně Tater (rozloha 19,76 hektarů) je dnes jedním z nejoblíbenějších výchozích bodů pro vysokohorské túry, v zimě je zase oblíbeným lyžařským centrem. V roce 1970 se tu dokonce konalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Této mimořádné události vděčí Štrbské pleso za svoji skvělou dopravní obslužnost - končí tu dráha zubačky ze Štrby (provoz staré dráhy z roku 1896 byl obnoven právě v roce 1970) a také trať Tatranské elektrické železnice (TEŽ), která odsud jezdí až do Tatranské Lomnice.

Štrbské pleso, vzadu vlevo Predné Solisko, vpravo Bašty a SatanŠtrbské pleso, hotel FIS a Zlomisková veža

Okolo malého Nového štrbského plesa, které tu bylo uměle vybudováno na místě bývalého rašeliniště, jsme se dostali až na hlavní parkoviště. V půl deváté ráno bylo ještě skoro prázdné. Parkovací poplatek na celý den činí 160sk. Naše první kroky vedly samozřejmě na břeh plesa s úžasným panoramatem v pozadí. Před zraky návštěvníků se tu tyčí k nebi dvoutisícové vrcholy tatranských štítů. Některé jsou oblé, jiné zase ostře špičaté. Tu a tam se po vrcholky ještě drží zbytky sněhu, který ani v letním parnu nestačit odtát. Na protějším břehu stojí dvě stavební dominanty - typická špičatá střecha hotelu FIS a skokanské můstky. Nad můstky se tyčí Predné Solisko (2117,2m), na které jsem vystoupal někdy před více než dvaceti lety. Mezi ním a Prednou Baštou se otevírá Mlynická dolina, do které jsme měli namířeno my.

cesta po žluté k vodopádu Skok cesta po žluté k vodopádu Skok

Cesta do Mlynické doliny začíná hned u našeho parkoviště. První kilometr tvoří široká asfaltová silnice vedoucí až k hotelu FIS. Za ním asfaltka volně přechází do lesní stezky tvořené většími či menšími kameny a my - vedeni žlutou značkou - jsme se vnořili do hustého lesa. Cesta se klikatila v hustém borovém porostu a my jsme krok za krokem zdolávali jeden výškový metr za druhým. Po zhruba 1,5km stoupání jsme vzrostlé borovice nechali za zády a před námi se objevil nejen hustý kosodřevinový porost, ale také nádherné výhledy na okolní kopce a štíty. Na jedné straně se nad námi tyčilo Predné Solisko a na druhé straně Patria. V dálce před námi jsme tu a tam zahlédli světlou siluetu vodopádu, ale v členitém terénu nám k němu zbývaly ještě více než dva kilometry.

vodopád Skok vodopád Skok

Po několika minutách stoupání jsme dvakrát překročili divoký tok horské bystřiny Mlynice, která odsud pokračuje dolů do údolí k městu Svit, kde se vlévá do říčky Poprad. V parném počasí byla pro nás a především pro Chelsinku chladná voda Mlynice vítaným osvěžením. Výška okolních porostů se už snížila na minimum a nad hlavami se nám otevřely výhledy na další tatranské vrcholy - za Predným Soliskem se objevil ostrý vrchol Štrbského Soliska a za Patrií vykoukly obě Bašty - Malá a Predná. Konečně se před námi objevil v plné kráse asi 30m vysoký vydatný vodopád Skok padající ze skalního prahu, který byl vlastně vidět už od Štrbského plesa. Hodnota nadmořské výšky na GPS se prozatím zastavila hodnotě 1703m.
Radka s Chelsinkou "založili" výškový tábor a já jsem vyrazil na výstup nad vodopád. Cesta okolo padající vodní masy je jištěna řetězem a po několika minutách jsem už mohl kochat krásným výhledem do údolí, na Štrbské pleso i vzdálený masív Nízkých Tater. Na vodopádem leží malé pleso, které se nečekaně jmenuje Nad Skokem. Žlutě značená stezka ho obchází po západním břehu a míří kamsi na další horizont. To mě docela lákalo, protože z výše položeného horizontu by mohl být další pěkný výhled. Takové horizonty jsem postupně překonal asi tři. GPS ukazovala 1940m, což už jasně svádělo překonat hranici 2000m. Okolo malých Kozích ples jsem se tak dostal až pod skalní sedlo s příkrým serpentinovým stoupáním. A to byla výzva :-)

výstup k Čapímu plesuMlynická dolina od Čapího plesa

Výstup k Čapímu plesu trval asi čtvrt hodiny. Konečně se přede mnou objevila průzračná hladina horského oka a panorama dalších tatranských štítů. Dosažená nadmořská výška činila 2082m, což znamenalo, že od Štrbského plesa jsem překonal převýšení 735m. U Čapího plesa se žlutá stezka stáčí na jihozápad do sedla Bystrá lávka (2300m), což byla sice další výzva, jenomže Radka s Chelsinkou už dole pod vodopádem čekaly hodnou chvíli a tak jsem se raději pokochal nádhernými výhledy do údolí a se štítem Satan po levé straně a s Velkým Soliskem po pravici jsem zamířil zpět.

Čapí plesoVýhled na Kozí plesa, pleso Nad Skokem a Štrbské pleso

Cesta od vodopádu ke Štrbskému plesu nám trvala hodinu. U plesa jsme si dopřáli zasloužený pozdní oběd v kolibě - Radka si dala stylové halušky, já méně stylové ovocné knedlíky :-)




Bratislava
Senec

Trenčín
vodopád Skok
Lomnica, Hrebienok
Poprdske pleso
Pribylina
Levoča
Spišský hrad
Zeplínská Šírava
Košice
Vlkolínec

Nitra

Užhorog



© 2007 Pavel Juračka Aktualizace: 30.8.2007 HOMPAGE:http://www.pavelj.cz/

e-mail

Odkazy

další stránka