Tipy a triky Mapy Fotogalerie Panoramata

 Napříč Slovenskem na Ukrajinu 2007 - Trenčín

Po dvou krátkých návštěvách v květnu a v červnu jsme se rozhodli, že Slovensko navštívíme trochu důkladněji a tak jsme se v pátek 14.července vydali na osmidenní cestu napříč zemí našich východních sousedů.
Zhruba po 15km jízdy z hraničního přechodu Starý Hrozenkov jsme se konečně dostali na slovenskou dálnici D1. Po nudném a pomalém úseku ze Slavkova u Brna je to konečně vítaná změna. Než se ale napojíme na autostrádu, odbočíme ještě na krátkou zastávku do Trenčína. Jednak je už hodina po poledni a tudíž čas na oběd a hlavně bychom rádi směnili místní měnu, abychom nemuseli spoléhat na bankomaty ve Vysokých Tatrách.
Místo na parkování jsme hledali v těsné blízkosti centra hned za mostem přes Váh, ale všechna parkoviště byla úplně plná. Až v Palackého ulici se nám podařili jedno místo najít. Hodinové parkování tu stojí 30sk, takže musím jít do automatu rozměnit stovku, která mi zbyla z naší nedávné cesty do Bratislavy. Výhodou Palackého ulice je, že se nachází v těsné blízkosti Mírového náměstí.
Mírové náměstí v TrenčíněMírové náměstí v Trenčíně

Historie
Trenčín patří společně s Nitrou a Bratislavou ke třem nejstarším městům na Slovensku, o nichž se kroniky zmiňují už v 11. století. Jeho strategická poloha na křižovatce obchodních cest z něj činila správní středisko celého středního Pováží. Nicméně už v 2. a 1.století př.n.l. tu existovalo keltské opevnění a ještě před tím tudy procházela tzv.Jantarová cesta, která spojovala Středomoří s Pobaltím. Na přelomu našeho letopočtu byli Keltové vytlačeni Germány, kteří často sváděli boje s legiemi Římské říše. K nejvýznamnějším střetům došlo v době Markomanských válek, kdy se vítězná 2.legie dostala až do oblasti Trenčína a na přelomu let 179 a 180 tu přezimovala. Tuto událost dodnes připomíná římský nápis na trenčínské skále.
První zmínka o Trenčíně se datuje do roku 1067. Také v zakládací listině pražského biskupství z r.1086 je zmiňována provincie Vag, jejímž sídlem byl zřejmě již na přelomu 10.a 11.století Trenčínský hrad. Samotné město Trenčín je uvedeno v tzv. Zoborských listinách z let 1111 a 1113 jako mýtná a trhová osada pod Trenčínským hradem. Osada byla zřejmě zničena tatarským vpádem roku 1241, ale Trenčínský hrad nájezdu odolal. O půl století déle v období Matúše Čáka Trenčínského již Trenčín zažívá období své největší slávy. V roce 1321 sice město připadlo uherskému panovníku, který mu ale potvrdil městské výsady udělené už pravděpodobně Matúšem Čákem.
V polovině května 1528 obléhali Trenčínský hrad vojska Ferdinanda I. Habsburského pod velením generála Johana Katzianera. Město bylo vypáleno a hradby byly poškozené, ale už v roce 1543 přistoupil magistrát k opravě obou městských bran i opevnění. Město bylo vypleněno ještě v roce 1604 a 1624 a v roce 1625 ho pro změnu postihla povodeň. V letech 1644-1645 byl Trenčín ohrožovaný povstaleckými vojsky Juraje I. Rákociho a v roce 1656 zabil více než 300 obyvatel mor. 2.října 1663 na město zaútočili Osmané. Město ani hrad sice nedobyli, ale podařilo se jim zapálit předměstí a vypálit 17 osad v okolí. O 15 let později pustošili okolí Trenčína vojska Imricha Tököliho a největší katastrofou byla čtyřletá blokáda města Kuruckým vojskem završená velkým požárem v roce 1708. Následovaly dvě morové epidemie v letech 1708 a 1715, které završily období, které co do utrpení a ztrát nemělo v dějinách slovenských měst obdoby.
Aby ran nebylo málo, katastrofální požár v roce 1790 zničil skoro celé vnitřní město a ukončil období slávy Trenčínského hradu, ze kterého zbyly jen ruiny. V roce 1804 přes město táhla vojska ruského cara Alexandra I. vstříc prohrané bitvě u Slavkova. V roce 1814 zase přešlo přes Trenčín 36 tisíc mužů ruské armády táhnoucí k Lipsku. V druhé polovině 19.století se prusko-rakouské války zúčastnil i trenčínský 71.pěší pluk, který byl od roku 1880 natrvalo úmísněný v Trenčíně.
Koncem 19. a začátkem 20. století přichází do Trenčína průmysl a modernizuje se dopravní spojení s dalšími oblastmi Rakousko–uherské monarchie. 24. května 1914 předvedl známý letec Andrej Kvasz první vzlet letadla těžšího než vzduch v Pováží. Období první světové války se do dějin Trenčína zapsalo známou vzpourou trenčínského 71. pluku v srbském Kragujevaci 2. června 1918. Nový hospodářský a průmyslový rozmach Trenčína nastal po vyhlášení Československé republiky. Ve městě dnes působí několik středních škol a sídlo tu má také Trenčínská universita A.Dubčeka a Vysoká škola managementu.

Trenčínský hrad Trenčínský hrad

Mírové náměstí
My jsme se na Mírové náměstí dostali úzkou uličkou vedoucí okolo staré synagogy postavené v roce 1913 podle projektu berlínského architekta Dr. Richarda Scheibnera. Samotné Mírové náměstí je příjemným prostranstvím se spoustou zeleně, kterému dominuje jednak morový sloup z roku 1712 a hlavně nepřehlédnutelná silueta Trenčínského hradu, který se tyčí na vysoké skále přímo nad centrem města.
Doufali jsme, že na náměstí najdeme nějaké směnárny nebo bankomaty, ale nakonec jsme vzali zavděk Istrobankou s nečekaně dobrým kurzem a výměnou bez poplatků. Obtěžkáni slovenskou měnou jsme vyrazili do Matúšovy ulice do restaurace "Pod hradní skálou". V příjemném prostředí letní terasy jsme si dali první slovenský oběd.
Pomalu nás začat tlačit čas - v Tatrách bychom měli být do 18.hodiny, což se v daný okamžik nejevilo příliš reálně. Protože jsme nechtěli za každou cenu pospíchat, zavolal jsem raději do Tatranské Štrby, že dorazíme o něco později, aby s námi počítali s večeří.
Cestou k autu jsme si ještě jednou prošli Mírové náměstí. Zastavili jsme se u Farského kostela Narození Panny Marie z roku 1324 a prohlédli jsme si městskou Dolní bránu, což je vlastně gotická věž postavená někdy na počátku 15.století. Po její přestavbě v letech 1543 – 1549 se tudy do města vstupovalo přes padací most. Od roku 1857, kdy bylo zbořeno okolní opevnění, byl ve vrcholu věže umístněn renesanční hodinový stroj, který byl v roce 1934 vyměněn za elektrický. Okolo kostela sv.Františka Xaverského, jehož základní kámen položili v roce 1653 Jezuité, jsme se vrátili ke staré synagoze a do Palackého ulice.

Dolní brána kostel sv.Františka Xaverského

Cesta do Tater
Naše cesta pokračovala do 10km vzdálené Dubnice nad Váhom, kde jsme konečně najeli na dálnici. Ta nás vcelku hladce zavedla až do Povážské Bystrice, kde se náš přesun značně zbrzdil při průjezdu městem. Ani další průběh cesty nebyl plynulejší, protože stávající silnice tvoří polovinu nově budovaného úseku dálnice. Na silnici do Žiliny se místy tvořily dlouhé kolony, takže jsme byli rádi, když jsme konečně nechali Žilinu za zády a po silnici č.18 jsme se vydali do krásného údolí Váhu. Krásné prostředí vysokých skal a výhledy na hrad Strečno jsme si mohli užít opravdu do sytosti, protože v hustém provozu se absolutně nadalo předjíždět a naše cestovní rychlost nebyla valná.
Za Martinem už byl provoz plynulejší, ale pro změnu se zase neustále projíždělo nějakými vesničkami, takže až do Ružomberoku cesta ubíhala velice pomalu. Za Ružomberokem jsme konečně zase najeli na dálnici. Poslední zastávku jsme absolvovali u Liptovské Mary s s výhledem na Liptovský Trnovec a krásné panorama Nízkých Tater. Po dalších asi 35km definitivně dálnice skončila, ale to už jsme byli prakticky u cíle - do Tatranské Štrby už zbývalo cca 10km. Polohu našeho hotelu jsem měl odměřenou z mapy, takže jsme ho našli hladce pomocí GPS. Hotel Rysy leží na okraji Tatranské Štrby přímo u silnice na Štrbské pleso. Ze severu a východu ho obklopuje hustý smrkový porost, nad kterým ční do výšky ostré vrcholky tatranských štítů. Chelsinka má okolo hotelu spoustu zeleně, takže jsme s prostředím všichni naprosto spokojení. Výborná a hlavně vydatná je i večeře, takže nezbývá než se těšit na druhý den na první túru.

hotel Rysyhotel Rysy




Bratislava
Senec

Trenčín
vodopád Skok
Lomnica, Hrebienok
Poprdske pleso
Pribylina
Levoča
Spišský hrad
Zeplínská Šírava
Košice
Vlkolínec

Nitra

Užhorog





 



  


© 2007 Pavel Juračka Aktualizace: 12.8.2007 HOMPAGE:http://www.pavelj.cz/

e-mail

Odkazy

další stránka